Odpuštění bývá to poslední, na co má člověk chuť, když ho někdo zklame nebo zraní. Právě tehdy ale může být tím největším zlomem: místo vyčerpávající zášti přijde úleva, klid a překvapivě i radost. Dá se vůbec odpustit tak, aby to nebyla slabost, ale síla?
Odpuštění jako úleva, ne jako omluva pro viníka
Když se v člověku usadí křivda, často se tváří nenápadně. Navenek fungujete, ale uvnitř se vracíte k tomu, co se stalo: k větám, které padly, k situacím, které vás ponížily, k lidem, kteří vás zradili. Právě tohle vnitřní přehrávání dokáže vysávat energii a brát chuť dívat se dopředu.






