Právě tahle kombinace – neobvyklá chuť, tmavá barva a „nekonečná“ výdrž při žvýkání – dělala z pendreku malý fenomén. Pro mnohé je dodnes symbolem dětství a doby, kdy se radosti hledaly v maličkostech.
Odkud se vzalo slovo „pendrek“
Možná překvapí, že samotné označení má podle všeho poměrně drsný původ. Často se uvádí, že jde patrně o zkomoleninu z německého slova Bärendreck, které se překládá jako „medvědí hovno“ nebo také „čertovo hovínko“. Název tak zřejmě narážel na barvu a tvar sladkosti, které byly zkrátka nepřehlédnutelné.
Zajímavé je i to, jak se slovo začalo používat mimo svět cukrovinek. Podle tradovaného vysvětlení mohla podobnost v barvě a tvaru mezi pendrekem a policejním obuškem přispět k tomu, že se výraz „pendrek“ postupně vžil i jako označení pro obušek. I v tom je vidět, jak se některé výrazy v jazyce šíří nečekanými cestami a nesou s sebou vlastní příběh.
Nejen pendrek: pamětníci si vybaví i Lékorky
Sladká nostalgie ale nekončí u jediné tyčinky. Kdo si pamatuje pendrek, často si vybaví i bonbony Lékorky. Ty měly podobu kostiček, které byly zvenčí barevné, ale uvnitř ukrývaly část černé gumovité lékořicové hmoty.
Právě tahle kombinace bývala pro řadu lidí přijatelnější: i ti, kteří nebyli vyloženě „pendrekoví“, si Lékorky dokázali oblíbit. Barevný obal působil lákavě a lékořicový střed dodával bonbonům výraznou chuť, která se od běžných sladkostí lišila.
Proč na tyhle sladkosti tolik lidí vzpomíná
Pendrek i Lékorky nejsou jen o chuti. Připomínají dobu, kdy se na pouti stálo u stánku, vybíralo za pár korun a domů se odcházelo s pocitem, že člověk drží v ruce malý poklad. Ať už vám lékořice voněla, nebo jste ji nemohli vystát, jedno se jim upřít nedá: zapsaly se do paměti celé generace.
Dnes se chutě i nabídka sladkostí změnily, ale vzpomínka na černou tyčinku a barevné kostičky s lékořicovým středem v mnoha rodinách pořád funguje jako spolehlivý stroj času – stačí si jen vybavit první kousnutí.
