Souboj barev: Proč se to děje?
Mnoho lidí si myslí, že jde o hranici mezi dvěma oceány, ale pravda je ještě fascinující. Ve skutečnosti se zde setkávají těžké vody Tichého oceánu s lehčími vodami ledovcových řek, které vytékají z aljašského pobřeží.
Hlavním důvodem, proč tento úkaz vzniká, je propastný rozdíl v hustotě a složení obou vod:
- Slanost vs. sladkost: Vody tekoucí z tajících ledovců jsou sladké a mají nízký obsah soli. Oproti tomu Pacifik je masivně slaný. Tato nerovnováha vytváří rozdílné hustoty, které se chovají jako olej a voda.
- Ledovcové mléko: Tyrkysová barva ledovcové vody je způsobena takzvanou „horninovou moučkou“ – jemným sedimentem, který ledovce obrousily z hor. Právě tento sediment dává vodě její mléčný nádech, který ostře kontrastuje s hlubokou modří oceánu.
Haloklína: Neviditelná bariéra, kterou můžete vidět
Hranice mezi těmito světy se nazývá haloklína. Na rozhraní se tvoří nejtenčí vrstva pěny, která vypadá jako bílá krajka natažená na mořské hladině. Je to výsledek povrchového napětí. Přestože se zdá, že bariéra je statická, ve skutečnosti jde o dynamický proces, kdy se vody neustále přetlačují, ale trvá velmi dlouho, než dojde k jejich částečnému promíchání v hlubších vrstvách.
Mýtus o nemíchání
I když fotografie naznačují, že se vody nemísí „nikdy“, věda je o něco střízlivější. Vody se nakonec promísí, ale díky obrovskému přítoku ledovcové vody a specifickým proudům v Aljašském zálivu je tento proces tak pomalý, že vizuální hranice zůstává po většinu roku neuvěřitelně ostrá.
Proč nás to tak fascinuje? Aljašský záliv nám připomíná, jak málo toho o našich oceánech stále víme. Je to připomínka síly přírody a její schopnosti vytvářet umělecká díla v tom největším měřítku. Pohled na tuto nekonečnou čáru uprostřed širého moře vyvolává v člověku pokoru a pocit, že se dívá na hranici dvou různých světů.
