Měsíce podivných zvuků z břicha, krev ve stolici a neustálé obavy. Přesto slyšela jen ujištění, že „o nic nejde“. Amanda, tehdy třicetiletá žena, se opakovaně obracela na lékaře, ale její příznaky byly bagatelizovány, zaměňovány za hemoroidy nebo přičítány psychice po smrti matky. Když konečně zazněla skutečná diagnóza, bylo už pozdě na uklidňující slova – zdravotníci jí jen soucitně řekli: „Modlíme se za vás.“ Jak je možné, že varovné signály rakoviny tlustého střeva zůstaly tak dlouho bez povšimnutí?
První varování: neobvyklé zvuky a podceňované signály
V létě 2019, konkrétně v srpnu a září, začala Amanda pozorovat na svém těle něco, co do té doby nikdy nezažila. Její břicho vydávalo neustálé, hlasité a rušivé zvuky, které si nedokázala vysvětlit. Nešlo o běžné kručení z hladu, ale o nepřetržité, zvláštní projevy, které ji doprovázely během dne i noci.
