V malé kavárně u fitka si objednali kávu a zákusek. Petr začal vyprávět o radostech čerstvého otcovství, zatímco Jaroslav jen nepřítomně pokyvoval hlavou. Nakonec Petr nevydržel:
„Jardo, kde jsi myšlenkama? Co tě tak trápí?“
Jaroslav se nadechl a začal vyprávět svůj příběh. O Markétě, ženě, se kterou žil už šest let. Když ji poznal, měla už dvouletou dceru Elišku, která tehdy žila s babičkou v Brně. Markéta tehdy slíbila, že dcera zůstane s babičkou, a oni dva si budou budovat vlastní život v Praze.
Jenže před půl rokem Markéta přivezla Elišku k nim domů. Prý je to tak lepší – škola blízko, pohodlí, babička už vše nezvládá. Jenže Jaroslav měl pocit, že mu někdo změnil pravidla uprostřed hry. Místo života ve dvou měl najednou doma dítě, které mu nebylo vlastní.
Petr poslouchal a nakonec mu řekl naplno:
„Hele, buď tu holku přijmeš, nebo odejdi. To nejde dělat napůl. Chceš být s Markétou? Tak musíš milovat i Elišku. Jinak uvolni místo někomu, kdo to dokáže.“
Ta slova mu zněla v hlavě cestou domů i v následujících dnech. Eliška se snažila navázat vztah, povídala si s ním, vyprávěla o škole, těšila se na Vánoce. Ale on jen mlčel. Až se ho jednoho dne přímo zeptala:
„Jardo, ty mě nemáš rád?“
Tohle bodlo. Neměl sílu odpovědět. Jen ji odvezl na kroužek a zůstal s myšlenkami, které se mu v hlavě přetáčely stále dokola.
Večer se odhodlal promluvit s Markétou.
„Markéto, po Vánocích se Eliška vrátí k babičce?“ zeptal se s nadějí.
Manželka na něj vytřeštila oči:
„Ty to myslíš vážně? Šest let jsme spolu. Věděl jsi, že mám dítě. Eliška potřebuje matku. Babička už na to nestačí. Co ti na tom vadí?“
Jaroslav se pokusil bránit:
„Já jsem si myslel, že budeme mít vlastní děti. Necítím, že je moje.“
Markéta zbledla, ztuhla a jen tiše pronesla:
„Tak ty mi říkáš, že moje dítě je cizí? Po všem? Promyslím si to. Dneska spíš v obýváku.“
Jaroslav se ještě dlouho převaloval na gauči, neschopný usnout. Cítil se zrazený, ale také věděl, že i on sám v sobě nosí vinu. K ránu se mu zdál zvláštní sen: Eliška k němu běžela, smála se, objala ho a zašeptala: „Tati.“ Probudil se celý zpocený a s hlavou plnou emocí.
Ráno se podíval sám sobě do očí. A odpověď byla náhle zcela jasná: buď přijme Elišku a vytvoří skutečnou rodinu, nebo tohle všechno definitivně ztratí.
Teď už ví, že ta volba je jen na něm.
