V číslech to znělo přesvědčivě i dál. Spotřeba potravin měla Československo posouvat mezi nejlépe stravované národy; uvádělo se, že lidé snědli o deset kilogramů masa více než v roce 1970. Dařilo se také automobilovému průmyslu: prodalo se 640 tisíc aut. Zmíněno bylo i navýšení důchodů o více než 3 miliardy korun.
Silným tématem byla bytová výstavba. Během jedné pětiletky mělo vzniknout 600 000 nových bytů, což v praxi znamenalo, že se řada rodin dostala k bydlení, na které by jinak čekala déle. A i cestování se podle dobových údajů rozšiřovalo: v roce 1974 mělo do zahraničí odcestovat o polovinu více Čechoslováků než v předchozích pěti letech.
Kolik stály základní potraviny: levné na první pohled, dražší v poměru k výplatě
Jenže samotné ceny bez kontextu mezd mohou klamat. Základní potraviny tehdy stály částky, které dnes působí nízké, ale klíčové je, jak velkou část výdělku spolykaly.
Předrevoluční ceny potravin se uvádějí například takto:
čtvrtka másla – 10 Kčs
kilo cukru – 8 Kčs
kilo konzumního chleba – 3 Kčs
litr mléka – 2 Kčs
1 vejce – 1,30 Kčs
1 kg kuře – 30 Kčs
Zároveň se připomíná srovnání s průměrnou mzdou: v roce 1988 činila 3 431 korun. Z tohoto pohledu mohly být potraviny v poměru k výdělku spíše drahé, i když nominálně vypadaly levně. Jinými slovy: člověk sice viděl na cenovce malé číslo, ale jeho peníze měly také výrazně menší kupní sílu než dnes.
Nešlo jen o jídlo: drahá technika, auta i oblečení, ale jiné nákupní chování
Podobná logika se podle dobových vzpomínek a srovnání týkala i dalšího zboží. Auta, pračky nebo ledničky sice lidé často hodnotí jako robustní a kvalitní, zároveň však šlo o výrazné výdaje. Totéž platilo pro oblečení a obuv, které rovněž nepatřily k levným položkám.
Zásadní rozdíl byl v přístupu k nakupování: lidé mnohem častěji zvažovali, co si pořídí, a dávali přednost věcem, které měly vydržet roky. V praxi to znamenalo méně impulzivních nákupů, ale také menší výběr a pomalejší obměnu vybavení domácností.
Bydlení a energie: nízké náklady, ale jiné vlastnictví a pravidla
Naopak oblasti, které mnozí dodnes zmiňují jako „výhodu“, byly bydlení a energie. Uvádí se příklad, kdy se za prostorný byt v centru města se třemi balkony a komorou platilo 500 korun. Zároveň ale platilo, že byty často nebyly v osobním vlastnictví. Lidé mohli mít pocit větší jistoty, že je nikdo „jen tak“ nevystěhuje, zároveň však neměli stejnou míru svobody nakládat s bytem jako s vlastním majetkem.
Specifickým prvkem byly i výměny bytů: kdo chtěl větší, mohl podle popisu byt vyměnit a doplatit jen za přidanou místnost. Dnešní optikou jde o systém, který měl své sociální jistoty, ale fungoval v rámci pravidel, jež se od současného trhu s bydlením zásadně liší.
Levné služby a „jiný život“: proč se minulost porovnává tak těžko
Relativně dostupné měly být i některé služby – typicky školní obědy, dětské tábory nebo kroužky. Jenže i tady platí, že srovnání s dneškem není přímočaré: lišil se životní styl, nabídka služeb, možnosti trávení volného času i to, co lidé považovali za samozřejmé.
Celkový obrázek tak není černobílý. Jedna část čísel a vzpomínek ukazuje na růst, výstavbu a relativně levné bydlení. Druhá připomíná, že v poměru k mzdám mohly být běžné nákupy citelnou zátěží a že za „jistoty“ se platilo omezenými možnostmi i odlišnými pravidly každodenního života.
