Když v prosinci 2021 doručila Moskva do Washingtonu a Bruselu dva dokumenty nazvané „návrhy bezpečnostních záruk“, světoví lídři je tehdy četli s pocitem neuvěřitelného anachronismu. Působily jako ozvěna z dob studené války, jako pokus o návrat k jaltskému uspořádání světa, kde si velmoci dělí sféry vlivu přes hlavy menších národů. Dnes, o čtyři roky později, kdy se konflikt na Ukrajině blíží k tragickému čtvrtému výročí, se tyto dokumenty vracejí na stůl. Nikoliv jako zapomenutý cár papíru, ale jako živé a nebezpečné ultimátum.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, veterán kremelské diplomacie a architekt její nekompromisní tváře, nyní otevřeně potvrzuje to, čeho se střední a východní Evropa obávala nejvíce: Ukrajina byla pro Moskvu vždy jen první kapitolou. Skutečným cílem není jen Kyjev, ale kompletní demontáž bezpečnostní architektury, jak ji známe od konce 90. let. V době, kdy je mezinárodní společenství unavené vleklou válkou a diplomacie se křečovitě snaží najít cestu k příměří, Lavrovův vzkaz mrazí svou přímočarostí. Rusko se nehodlá zastavit u Donbasu; hodlá diktovat podmínky i státům, které už dávno považovaly svou suverenitu v rámci NATO za nedotknutelnou.
