Všechno odstartovalo setkání se strakou, kterou Emma pojmenovala „pan Swoopsalot“. Pták se pohyboval v okolí školy a pravidelně obtěžoval děti, učitele i rodiče. Emma si začala všímat určitých vzorců a položila si otázky, které nakonec určily směr celého bádání: „Proč straky útočí shora? Koho přesně napadají a jakým směrem směřují jejich útoky?“
Její učitel Luke Carr v tom viděl ideální téma pro matematický projekt – a Emma se pustila do terénního pozorování.
Terénní pozorování: kdo schytal nejvíc „náletů“
Emma začala v okolí školy a v místě výskytu „pana Swoopsalota“ sledovat a zapisovat, koho pták napadá. Záznamy následně vyhodnotila a došla k závěru, který vzbudil největší pozornost: straka podle jejích dat nejčastěji útočila na vyšší muže s řídkými nebo prořídlými vlasy.
Jinými slovy: pokud někdo splňoval kombinaci vyšší postavy a menšího porostu na hlavě, měl podle pozorování větší šanci stát se terčem.
Dotazník s QR kódem a 30 tisíc odpovědí z celého světa
U pozorování ale nezůstalo. S pomocí maminky Kristy Glenfieldové Emma připravila online dotazník a letáky s QR kódem. Vyrazila s nimi do místního parku a oslovovala neznámé lidi, aby se zapojili. Dotazník vyplňovali také žáci a učitelé ve škole.
Respondenti odpovídali na otázky týkající se věku, výšky, účesu, hmotnosti a toho, zda je někdy napadla straka. Ve škole se sešlo 150 vyplněných dotazníků od studentů a učitelů. Následně se průzkum rozšířil online a celkově se do něj zapojilo více než 30 000 lidí z různých koutů světa.
Lego místo tabulek
Protože je Emmě osm let a jak sama přiznala, „neumí pracovat s Excelem“, zvolila netradiční způsob prezentace: výsledky znázornila pomocí kostek Lego. Přesto se jí podařilo shrnout data tak, že potvrzovala její původní hypotézu – muži s menším množstvím vlasů byli napadáni častěji.
Překvapení: napadení lidé straky často milují
Součástí průzkumu bylo i hodnocení strak na škále. Emma upozornila na zajímavý rozpor: „všichni ti, kdo byli napadeni a zraněni, milují straky.“ Zní to paradoxně, ale podle odpovědí se část lidí nenechala odradit ani negativní zkušeností.
Odborníci: podobná souvislost se běžně nesleduje
Specialisté na chování ptáků připomínají, že souvislost mezi vzhledem napadených a četností útoků dosud nebývá předmětem podobně zaměřených studií. Zaujala je také neobvykle velká velikost vzorku – profesionální výzkumy často nemívají k dispozici desetitisíce odpovědí.
Emma navíc získala podporu učitele a uspěla v soutěži NSW Investigating with Mathematics, kde ve své věkové kategorii porazila studenty z celé Austrálie.
Rada pro rodiče: deník jako odrazový můstek
Emmina maminka věří, že příběh může inspirovat další děti, aby zkoumaly věci, které je zajímají, a měly v tom podporu. „Jedním z jednoduchých způsobů, jak povzbudit děti k tomu, aby následovaly své vášně, je vést si deník,“ uvedla. Dodala i praktický rozměr: „Je to příležitost mluvit s dětmi o tom, co je zajímá a co bychom mohli společně zjistit.“
Co si z toho vzít?
Výsledky sice vycházejí z pozorování a dotazníkového šetření, přesto ukazují, že i zdánlivě „banální“ otázka může odhalit nečekané souvislosti. A pokud se někdo v období zvýšené aktivity strak v Austrálii cítí ohrožený, možná ho pobaví (nebo zneklidní), že podle tohoto průzkumu může hrát roli i to, kolik má vlasů a jak je vysoký.
