Analýza ukázala, že přibližně 88 % sledovaných pacientů mělo v závěru života velmi podobný typ snů. Nešlo o náhodné či chaotické obrazy, ale o opakující se motivy, které se objevovaly znovu a znovu u lidí různého věku, původu i diagnóz.
Setkání se zesnulými a zvláštní pocit klidu
Nejčastějším motivem byla podle výzkumníků setkání se zemřelými blízkými. Až 72 % pacientů popisovalo, že ve snech hovořili se svými již zesnulými příbuznými nebo přáteli. Překvapivé přitom bylo, že tyto sny nebývaly děsivé – naopak.
Podle zdravotníků se u velké části umírajících po takových snech zlepšila nálada v době bdění. Lidé prý působili klidněji, smířeněji a méně se báli nadcházející smrti. Sny tak mohly fungovat jako jakýsi psychický „polštář“, který zmírňuje strach z konce života.
Symbolické cesty: kufry, jízdenky, vlaky a letadla
Dalším nápadně častým motivem byly cesty a přípravy na odchod. Více než polovina sledovaných umírajících (59 %) uváděla, že ve snu balila kufry, připravovala si věci na cestu nebo kupovala jízdenky. Někteří se viděli přímo na cestě – třeba ve vlaku nebo v letadle.
Pro odborníky jde o silný symbolický obraz: mozek jako by si představoval smrt jako velkou cestu, na kterou je třeba se připravit. I když samotní pacienti často nevyslovili, že jde o „cestu na onen svět“, motiv odjezdu, balení a přesunu se v jejich snech objevoval velmi často.
Sny o živých lidech a vzpomínky na vlastní život
Výzkum ale neodhalil jen kontakt se zemřelými či symbolické odchody. Asi 29 % pacientů popisovalo, že ve snech mluvili se svými stále žijícími příbuznými a přáteli. Tyto sny často působily jako bilancování vztahů – poslední setkání, rozhovory, omluvy či symbolické „rozloučení“.
Další výrazná skupina snů, kterou vědci zaznamenali u 28 % umírajících, se týkala konkrétních událostí z jejich vlastního života. Pacienti ve snech znovu prožívali významné momenty – dětství, rodinné události, zlomové okamžiky, někdy i staré křivdy. Mozek jako by v závěru života přehrával „souhrn“ toho nejdůležitějšího, co člověk zažil.
Děti sní jinak: v hlavní roli mazlíčci
Zajímavé je, že popsaný vzorec snů se netýká dětí. U nich vědci zaznamenali odlišný obsah. Nejmenší pacienti prý nejčastěji snili o svých zvířecích mazlíčcích – psech, kočkách či jiných domácích zvířatech, ke kterým měli silný citový vztah.
Děti sice ve snech vídaly také dospělé osoby, ale často je nedokázaly přesně identifikovat. Zatímco u dospělých dominují jasně rozpoznaní příbuzní, u dětí byly postavy neurčitější, zatímco zvířata stála v popředí. To může odrážet odlišný způsob, jakým děti vnímají vztahy a bezpečí.
Kdy se tyto sny objevují: časová osa posledních týdnů
Vědci se pokusili zmapovat i to, kdy přesně se charakteristické sny začínají objevovat. Z jejich dat vyplývá, že typické „sny před smrtí“ se u většiny pacientů začaly objevovat zhruba 10 až 11 týdnů před úmrtím. Nešlo tedy o jednorázový jev těsně před smrtí, ale o proces, který se rozvíjel v čase.
Ještě výraznější byly změny ve chvíli, kdy se konec života skutečně přibližoval. Podle autorů studie se frekvence těchto snů znatelně zvýšila asi tři týdny před smrtí. V závěrečné fázi tak pacienti podobné sny prožívali velmi často, někdy téměř každou noc.
Vysvětlení chybí. Co se děje v mozku umírajícího?
Přestože výzkum přinesl obrovské množství dat, jednoznačné vědecké vysvětlení tohoto fenoménu zatím neexistuje. Autoři studie otevřeně přiznávají, že jde o oblast, kde medicína teprve tápe.
Podle jejich hypotézy může těsně před smrtí v mozku docházet k specifickým změnám v nervové aktivitě, které ovlivňují obsah snů. Jistou roli může hrát i to, že si umírající stále více uvědomuje blížící se konec života a podvědomě se na něj připravuje. Mozek pak může vytvářet symbolické obrazy odchodu, loučení a bilancování.
Zatím však jde pouze o domněnky. Chybějí přesná data z neurověd, která by ukázala, jak vypadá mozková aktivita ve spánku v posledních týdnech a dnech života. Výzkum navíc naráží na etická i praktická omezení – umírající pacienti jsou křehcí, často velmi nemocní a dlouhodobé monitorování je obtížné.
Smrt pod drobnohledem vědců: jak žít déle a čemu se vyhnout
Otázka smrti, jejího průběhu i oddalování fascinuje vědce po celém světě. Zatímco americký tým z Buffala se zaměřil na sny umírajících, jiní odborníci zkoumají, jak délku a kvalitu života ovlivňují naše každodenní rozhodnutí.
Čínští vědci v nedávných studiích popsali, jak je možné prodloužit život a zpomalit stárnutí pomocí kombinace životního stylu, stravy a prevence. Soustředí se na vliv spánku, fyzické aktivity, složení jídelníčku a řízení stresu na proces stárnutí.
Američtí odborníci se zase během pandemie zaměřili na to, jak poznat známky bezprostředního rizika úmrtí v souvislosti s koronavirovou infekcí. Identifikace kritických příznaků může lékařům pomoci zasáhnout včas a zvýšit šance pacienta na přežití.
Do debaty o rizicích pro lidské zdraví vstupují i britští vědci, kteří zkoumají, jak alkohol ovlivňuje pravděpodobnost úmrtí na konkrétní onemocnění. Jejich práce naznačuje, že i relativně „běžná“ a společensky tolerovaná konzumace alkoholu může zásadně měnit riziko předčasné smrti, zejména u kardiovaskulárních chorob, rakoviny a onemocnění jater.
Co nám sny umírajících vlastně říkají?
Výsledky amerického výzkumu otevírají nepříjemnou, ale zásadní otázku: je smrt pouze biologický konec, nebo i psychologický proces, na který se lidský mozek aktivně připravuje? Opakující se motivy snů – setkání se zemřelými, cesty, balení, loučení – naznačují, že lidská psychika se možná snaží dát posledním okamžikům života určitý smysl a řád.
Jisté je zatím jediné: sny umírajících nejsou náhodné. A i když na ně věda zatím nemá jasnou odpověď, jejich popisy nabízejí jedinečný pohled do světa, který většina lidí nikdy neuvidí – do mysli člověka, který stojí na samém prahu smrti.
