Během pouhých dvou let se její hmotnost propadla o 38 kilogramů a Sophie byla nucena vyměnit šatník – sahala po oblečení o šest konfekčních velikostí menších. Ani těhotenství, ani období po porodu nepřinesly vysvětlení. Vyšetření střídalo vyšetření, ale výsledky neukazovaly na žádnou jednoznačnou příčinu.
„Lékaři netušili, co mi je, kontrolovali mě, zda nemám žlučové kameny a rakovinu žaludku, ale nic nenašli,“ přiznává.
Po narození dcery se však stav mladé matky dramaticky zhoršil. Začaly ji sužovat kruté, bodavé bolesti břicha, které postupně sílily natolik, že skončila v nemocnici. Lékaři se rozhodli pro endoskopii – vyšetření, při němž se do trávicího traktu zavádí sonda s kamerou. Teprve tehdy se ukázalo, že za jejími problémy stojí naprosto výjimečný a zároveň děsivý nález.
Šokující odhalení v žaludku: obrovské klubko vlasů
Endoskopické vyšetření ukázalo obraz, který lékaře doslova ohromil. V žaludku třiadvacetileté ženy se nacházelo masivní klubko vlasů, pevně slepené a vyplňující značnou část dutiny žaludku. To byl konečně klíč k pochopení, proč Sophie tak dramaticky hubla, byla vyčerpaná a trpěla dehydratací – její organismus nedokázal přijímanou potravu řádně zpracovávat.
„Když mi ukázali sken, oněměla jsem. Vypadalo to jako z hororového filmu,“ přiznává. „Specialista nic takového neviděl 30 let. Bylo to příliš velké na to, aby se mi to rozpadlo v žaludku, takže jsem zůstala podvyživená a dehydratovaná.“
To, co lékaři objevili, mělo odborný název trichobezoár – útvar tvořený z nestravitelných vlasů, které se v žaludku hromadí a postupně vytvářejí kompaktní masu. V Sophiině případě šlo o extrémní variantu tohoto problému, známou také jako Rapunzelův syndrom, při níž se vlasová masa může táhnout až do střev.
Trichobezoár dlouhý 30 centimetrů a vážící téměř 6,5 kilogramu
Vyšetření ukázalo, že vlasové klubko v Sophiině těle dosáhlo neuvěřitelných rozměrů. Trichobezoár měřil přibližně 30 centimetrů a vážil téměř šest a půl kilogramu. Jak mladá žena později popsala, měla pocit, že se její potíže každým dnem stupňují, přesto na nutnou operaci musela čekat ještě čtyři měsíce.
Roky trpěla trichotilomanií (Getty Images).
Samotný chirurgický zákrok trval přibližně šest hodin, byl však úspěšný – lékařům se podařilo celý útvar odstranit.
„Když jsem se probudila, cítila jsem se okamžitě lépe, i když jsem byla ubolená a omámená. Bylo to odporné. Plakala jsem úlevou, že je to pryč,“ říká.
Teprve po operaci a detailním vyšetření se lékařům podařilo dát Sophiiným zdravotním problémům jasný název a vysvětlit, proč se v jejím žaludku vytvořilo tak obrovské vlasové klubko.
Rapunzelův syndrom: když si člověk vytrhává a jí vlastní vlasy
Sophie byla diagnostikována s poruchami trichotilománie a trichofágie. Jde o typ úzkostné a nutkavé poruchy, při níž si postižený vytrhává vlastní vlasy a následně je pojídá. Tato kombinace je mimořádně nebezpečná právě proto, že lidské vlasy jsou nestravitelné a mají tendenci se v žaludku hromadit.
Podle jejích slov se první projevy objevily už v dětství. Dívka si trhala vlasy, ale po několika měsících se problém dočasně zmírnil. Rodiče proto nabyli dojmu, že šlo o přechodnou fázi, a netušili, jak dramatické následky může mít tato porucha v dospělosti.
Až kolem sedmnáctého roku života si Sophie začala naplno uvědomovat, že se s ní něco děje. Na hlavě se jí objevovala stále výraznější lysina a bylo zřejmé, že vlasy neztrácí běžným vypadáváním. Postupně pochopila, že si je pravděpodobně vytrhává i během spánku a následně je polyká.
„V noci jsem se probudila a našla jsem si v ústech pramínky vlasů,“ říká. „Byla jsem tak v rozpacích, že jsem se to bála někomu říct nebo se pokusit vyhledat pomoc. O rok později se porucha zhoršila.“
„Když jsem měla těžký den, nepřítomně jsem si omotala pramen vlasů kolem prstů, vytrhla jsem ho a potom jsem cítila, jak mi do pokožky hlavy proniká uspokojující bolest. Pak jsem si vložila prameny do úst a pocítila okamžitou úlevu,“ popisuje.
Její chování tak bylo klasickým příkladem začarovaného kruhu: stres a úzkost vyvolaly nutkání trhat si vlasy, akt vytržení přinesl krátkodobou úlevu, ale zároveň prohluboval fyzické i psychické potíže. Postupné polykání vlasů po dlouhou dobu pak vyústilo v obrovský trichobezoár, který ohrozil její život.
Marný boj, léky proti úzkosti i zoufalé pokusy o změnu vzhledu
Sophie se podle svých slov opakovaně snažila svůj stav zvládnout. Vyhledala odbornou pomoc, užívala léky proti úzkosti, snažila se změnit návyky a dokonce přemýšlela o radikální změně účesu – chtěla si vlasy ostříhat velmi nakrátko, aby si je nemohla vytrhávat. Ani to však problém nevyřešilo, protože nutkavé chování má hlubší psychické příčiny a vyžaduje dlouhodobou terapii.
Dnes je mladá matka pod stálým lékařským dohledem. Odborníci sledují nejen její fyzické zotavování po náročné operaci, ale také psychický stav. Cílem je zabránit návratu nebezpečných návyků, které by mohly znovu vést k tvorbě trichobezoáru.
Příběh Sophie Cox tak není jen šokující medicínskou kuriozitou, ale také varováním, jak podceňovaná psychická porucha může vyústit v život ohrožující stav. Zároveň ukazuje, jak snadno mohou být podobné potíže roky přehlíženy – a to i v těhotenství, kdy by měl být zdravotní stav ženy pod pečlivým dohledem.
