Právě čich patří mezi smysly, které dokážou spustit okamžitou reakci. V nose máme velké množství receptorových buněk v horní části nosní dutiny. Ty zachytávají molekuly ve vzduchu a převádějí je na nervové impulzy. Ty pak putují do mozku, kde se vyhodnocují. Výsledkem může být nejen rozpoznání konkrétního zápachu, ale i rychlá emoční reakce: odpor, strach, znechucení nebo potřeba „zmizet“.
Zápach rozkladu a látka jménem putrescin
V souvislosti s tím, proč některé pachy vyvolávají silnou obrannou reakci, se zmiňuje i jedna konkrétní chemická látka: putrescin. Jde o sloučeninu známou svým mimořádně nepříjemným zápachem, která vzniká při rozkladu aminokyselin. Tento proces probíhá v přírodě běžně a týká se všech živých organismů.
Putrescin se podle dostupných informací využívá také ve farmaceutickém průmyslu – například jako součást při syntéze některých látek, včetně pesticidů. V přírodě však podobné pachy často znamenají jediné: riziko. U zvířat může být takový zápach vnímán buď jako varování před predátorem, nebo jako signál, že se v okolí může nacházet nebezpečný patogen.
Co ukázaly pokusy: ostražitost, rychlejší reakce a chuť utéct
Výzkum zmiňovaný v souvislosti s behaviorálními vědami na Arkansaské technické univerzitě popisuje, že lidé vystavení tomuto typu zápachu mají tendenci reagovat velmi rychle. Nejde přitom jen o prosté znechucení.
V experimentech byly sledovány reakce lidí na nepříjemné pachy a porovnávány účinky putrescinu například s amoniakem. U putrescinu se měl projevit výraznější efekt: lidé byli ostražitější a reagovali rychleji. V další části testování měli být účastníci vystaveni putrescinu i „nevědomky“ a zkoumalo se, zda je jejich přirozenou reakcí spíše únik – tedy instinkt odejít z místa pryč.
Slova, která lidé spontánně psali: hrozba a strach
Když měli účastníci popsat, co se jim po přičichnutí vybaví, výsledky se podle popisu často točily kolem negativních asociací. Nejčastěji se měla objevovat slova spojená s hrozbou a strachem.
Podivný efekt: lidé „nenáviděli autora“, i když nevěděli proč
Jedna z nejzvláštnějších částí popisovaných pokusů se týká toho, že účastníci při čtení vět cítili danou vůni a následně hodnotili, jak se po přečtení cítili. Jen malé procento z nich mělo vědět, co text skutečně sděluje. Přesto se měla opakovat jedna shodná reakce: „Co se však shodovalo u všech, bylo to, že autora textu nenáviděli.“ Podle popisu tak samotné vystavení pachu mohlo posílit obranné, až nepřátelské naladění.
Co si z toho vzít v praxi (a kdy zpozornět)
Pachy spojené s rozkladem bývají pro člověka přirozeně odpudivé – a z evolučního pohledu to dává smysl. Mohou signalizovat prostředí, kde hrozí infekce, toxiny nebo jiné nebezpečí. Zároveň však platí, že čich může být ovlivněn i jinými faktory: kvalitou vzduchu v místnosti, odpady, plísněmi, chemikáliemi nebo poruchami čichu.
Pokud se v určitém prostoru opakovaně objevuje silný, štiplavý či „hnilobný“ zápach bez jasného zdroje, je rozumné jednat pragmaticky: vyvětrat, zjistit příčinu (odpad, sklep, zkažené potraviny, uhynulé zvíře, plíseň) a v případě podezření na zdravotní riziko situaci nepodceňovat. A pokud má člověk náhle pocit, že cítí neobvyklé pachy, které ostatní nevnímají, může jít i o zdravotní problém a je na místě konzultace s lékařem.
