Právě přebudování budovy na porodnici z ní učinilo první veřejnou porodnici v Praze. V praxi to znamenalo, že se sem mohly uchýlit ženy, které by jinak rodily v domácích podmínkách bez odborné pomoci.
Bezplatná péče pro chudé, doklad z farnosti rozhodoval
Porodnice měla sloužit především jako útočiště pro chudé rodičky. Bezplatná péče však nebyla automatická pro každého – ženy musely svůj sociální status doložit potvrzením, typicky dokladem z farnosti. Pro mnohé to představovalo jedinou cestu, jak získat alespoň základní zdravotní péči v době, kdy byly komplikace při porodu běžné a často smrtelné.
Tajný porod a oddělený vchod: když šlo o anonymitu
Specifickou kapitolou byly ženy, které se rozhodly pro tajný porod. Ty měly přístup pouze k vyhrazenému vchodu, aby byla zachována jejich anonymita. Právě pro tento režim vzniklo i samostatné zařízení pro odložené děti – nalezinec známý jako „Dům nalezenců“.
Jenže realita tehdejšího zdravotnictví byla tvrdá. Nedostatečná hygiena a přeplněné prostory vedly k tomu, že porodnice čelila vysoké úmrtnosti nejen u novorozenců, ale i u matek.
Přeplněno, málo vody a tisíce dětí ročně
Kapacita porodnice byla původně nastavena na 50 lůžek, jenže postupně se začaly naplno projevovat praktické problémy – zejména nedostatek vody a zhoršující se hygienické podmínky. Tyto faktory byly v kombinaci s přeplněností jedním z důvodů, proč se nemocniční nákazy šířily snadno a následky bývaly fatální.
Dům nalezenců byl přitom mimořádně vytížený: ročně měl přijímat přibližně 2 000 až 2 700 dětí. Takové množství vedlo ke zdrcující úmrtnosti, která patří k nejtragičtějším stránkám fungování podobných zařízení v tehdejší Evropě.
Jak dlouho ženy v zařízení zůstávaly
Těhotné ženy přicházely do porodnice obvykle 8 až 14 dní před plánovaným porodem. Po narození dítěte pak matky zůstávaly v Důmu nalezenců zhruba osm dní, a to nejen kvůli zotavení: měly také kojit jiné děti, které v zařízení byly.
Zemská porodnice U sv. Apolináře v Praze byla uvedena do provozu v roce 1875. V budově nemocnice se nacházel i nalezinec, tedy předchůdce baby boxů.
Sloh – Novogotika
Architekt – Josef Hlávka
Výstavba – 1865–1875 pic.twitter.com/6apIhW56Ed— Otakar III. Brabec ‼️ Слава Україні ‼️ (@Otakar_Brabec) January 3, 2022
Děti, které matky opustily: pěstounská péče jako výdělek
Úmrtnost novorozenců byla sice dlouhodobě vysoká, ale postupem času podle dobových záznamů klesala. Přesto zůstával Apolinář místem, kde se rodily tisíce dětí – a zároveň místem, odkud mnohé odcházely bez svých matek. Část z nich byla následně umisťována do pěstounské péče.
Pěstounství tehdy často fungovalo i jako zdroj příjmů pro rodiny, které dítě přijaly. Pro samotné děti to však mnohdy znamenalo tvrdý život a nejistotu. Nešlo jen o materiální podmínky, ale i o to, že v systému, který řešil především přežití a kapacity, zůstávalo na individuální péči minimum prostoru.
Historie, která připomíná cenu zdravotní péče
Příběh první pražské veřejné porodnice ukazuje dvojí tvář tehdejšího pokroku: na jedné straně snahu státu vytvořit instituci dostupnou i chudým ženám, na straně druhé realitu doby, kdy hygienické standardy a možnosti medicíny často nestačily. A právě Dům nalezenců se stal symbolem toho, jak snadno se může sociální pomoc změnit v boj s přeplněností, nemocemi a tragickými ztrátami.
