Nedávno jsem byla svědkem sociálního experimentu, který ve mně zanechal silný dojem. Mladé dívky, která byla krásně oblečená a stála sama na chodníku, si všímalo mnoho kolemjdoucích. Zastavovali se a ptali se, rodiče jestli nepotřebují pomoc nebo kde jsou její. Když však na stejném místě stála stejná dívka, ale tentokrát v obnošených a špinavých šatech, bylo všechno jinak.
Většina lidí si jí nevšímala a ti, kteří si jí všimli, se na ni dívali s nelibostí. Tento ostrý kontrast odhalil smutnou pravdu o dnešní společnosti.
Kdy se svět týká posuzování lidí podle jejich vzhledu? Proč je život někoho bohatého často hodnocen za důležitější než život někoho, kdo se týká s finančními problémy?
Naštěstí všichni ztratili schopnost empatie. Stále existují lidé, kteří ukazují, že soucit a laskavost jsou živé.
Casey Fisher byl během přestávky v Dunkin' Donuts svědkem toho, jak bezdomovec sbírá na ulici mince. Poté vešel dovnitř obchodu, aby si koupil jídlo, a když k němu Casey přistoupil, všimla si, že má sotva dolar v drobných.
Muž, který se představil jako Chris, jíž vysvětlil, jak často se s ním kvůli jeho bezdomovectví špatně zachází. Svěřil se také, že situaci bojuje se závislostí, což mu ještě ztěžuje.
Chris Caseymu řekl, že jeho největším přáním bylo stát se někým, na koho by byla jeho zesnulá matka pyšná, ale z důvodů, které nelze vysvětlit, je pro něj těžké přesunout se dál.
Když nastal čas, aby Casey odešla, rozloučila se s ním. Chris ji však potřeboval, aby chvíli počkala. Pak vytáhl zmačkaný kus papíru, něco na něj napsal a podal jí ho.
Když si Casey vzkaz přečetla, byla dojatá. Byl to prostý vzkaz, ale pro Chrise znamenal celý svět. Na vzkaz stálo: „Děkuji ti, že jsi se mnou dnes mluvila. Dala jsi mi důvod, abych pokračovala.“
