A to přesto, že byli oficiálně zasnoubení.
„Otevřel mi nový svět, ale nebyla jsem šťastná“
Jitka přiznala, že právě Cipra byl mužem, který ji v mladém věku výrazně ovlivnil.
„To byl první muž, který mi ukázal spoustu věcí. Otevřel mi úplně nový svět,“ vzpomínala.
Vztah trval čtyři roky a navenek působil stabilně. Uvnitř ale Boho postupně sílil pocit, že žije život, na který ještě není připravená.
Zásnuby, které provázely slzy zoufalství
Největší šok přichází ve chvíli, kdy Jitka popisuje samotné zásnuby.
„Když jsem se zasnoubila, tak už v tu chvíli, kdy mi Mirek dával prstýnek, jsem cítila, že vlastně nechci,“ přiznala bez obalu.
Místo radosti přišel strach, bezmoc a lítost.
„Volala jsem mamce a brečela – ne z radosti, ale ze zoufalství. Říkala jsem si, že jsem v pasti. Nedokážu mu říct ne, ale zároveň to nechci,“ svěřila se.
Kartářka jako zlomový moment
Rozhodnutí odejít prý dozrálo až po setkání s kartářkou.
„Chtěla jsem vědět, jak bude vypadat moje cesta, když odejdu, a jak když zůstanu,“ popsala tehdejší dilema.
Bylo jí sotva něco přes dvacet let, ještě neměla dostudováno a sama přiznává, že se ani pořádně neznala.
Děti, věk a rozdílné představy
Postupně se začaly objevovat zásadní neshody – především v otázce dětí a budoucnosti. Věk i rozdílné životní fáze sehrály klíčovou roli.
A pak přišla věta, která vztah definitivně ukončila.
„Já si tě nevezmu, protože tě nemiluju“
Slova, která musela bolet obě strany.
„Já si tě nevezmu, protože tě nemiluju. Takhle jsem mu to řekla,“ přiznala Jitka otevřeně.
Rozchod iniciovala ona sama v roce 2014, i když to podle jejích slov bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě.
Dnes klid, jistota a jiná láska
Dnes je Jitka Boho ve zcela jiné životní fázi. Po boku Lukáše Langmajera působí vyrovnaně, klidně a sebejistě. Z minulosti si ale odnesla důležitou lekci – že říct „ano“ ze strachu nebo lítosti je horší než říct upřímné „ne“.
Její zpověď je silnou připomínkou toho, že i zdánlivě pohádkové zásnuby mohou skrývat tiché zoufalství. A že odvaha odejít někdy bolí méně než zůstat.
