Odborníci upozorňují, že antibiotika se v praxi využívají častěji, než je nutné. To se netýká jen samoléčby, ale i situací, kdy pacient očekává „rychlé řešení“ a tlak na předpis roste i u onemocnění, u nichž antibiotika nezabírají (například u virových infekcí).
Výzkum: zásah do střevního mikrobiomu může mít dlouhodobé následky
Výzkumníci z Flinders University a Jihoaustralského institutu zdravotnictví a medicínského výzkumu popsali souvislost mezi střevním mikrobiomem a délkou života u myší. Studie se zaměřila na to, co se děje, když jsou jinak zdravé myši vystaveny antibiotikům v raném věku a následně jsou sledovány po celý jejich život. Výsledky byly zveřejněny v odborném časopise Cell Reports.
Podle vědců může užívání antibiotik významně změnit složení střevní mikroflóry. Tyto změny se pak mohou promítnout do fungování imunity i metabolismu. Vedoucí výzkumu profesor David Lynn to shrnul slovy: „Toto je poprvé, co jsme během běžného života myší sledovali vliv změn střevního mikrobiomu, které vznikají v důsledku užívání antibiotik v raném věku.“
Dva typy „nového“ mikrobiomu a rozdílné dopady
Po podání antibiotik u myší klesla rozmanitost mikrobiomu. Následně se střevo znovu osídlilo jedním ze dvou dominantních typů mikrobioty, které vědci označili jako „PAM I“ a „PAM II“.
Rozdíly mezi těmito dvěma typy se ukázaly jako zásadní. Profesor Lynn upozornil: „Myši s mikrobiomem PAM II vykazovaly v pozdějším životě zvýšenou inzulinovou rezistenci, což naznačuje metabolickou dysfunkci, a také výrazně vyšší úroveň zánětu v několika různých tkáních včetně krve, jater a mozku.“
Doplnil i zásadní zjištění o přežití: „Myši s PAM II umíraly přibližně dvakrát častěji ve srovnání s hlodavci, u nichž se obnovila mikrobiota PAM I, přestože obě skupiny byly vystaveny stejným antibiotikům.“
Nejde jen o lék, ale o to, co zůstane po něm
Vědci se snažili ověřit, zda je problém přímo v antibiotikách, nebo v tom, jak se po jejich užívání „přestaví“ mikrobiom. Proto provedli další krok a testovali situaci na myších bez mikrobiomu. Závěr byl jasný: riziko podle nich nespočívá pouze v samotných lécích, ale zejména v tom, jaký mikrobiom se po antibiotické kúře vytvoří.
To zapadá do širšího obrazu, který medicína řeší už roky: antibiotika mohou být nenahraditelná, ale jejich nadužívání má vedlejší dopady – ať už jde o střevní potíže, narušení mikroflóry, nebo podporu vzniku rezistentních bakterií.
Antibiotická rezistence: hrozba pro běžnou medicínu
Varování lékařů a odborníků míří hlavně na antibiotickou rezistenci. Pokud budou bakterie odolnější, může se stát, že i relativně běžné infekce nebo komplikace po úrazech budou hůře léčitelné. V praxi to znamená vyšší riziko komplikací, delší hospitalizace a v krajních případech i úmrtí na nemoci, které dříve šlo zvládnout.
Podle uvedených odhadů by se počet úmrtí v důsledku rezistence na antibiotika mohl do roku 2040 zvýšit až o dva miliony lidí napříč věkovými kategoriemi ve 33 zemích. Zároveň už dnes lidé umírají na onemocnění, která byla dříve díky antibiotikům léčitelná.
Co z toho plyne pro pacienty: nepodceňovat, ale ani nechtít „antibiotika na všechno“
Antibiotika nejsou „špatná“ – problémem je jejich zbytečné nebo nesprávné používání. Obecně platí, že by je měl vždy indikovat lékař, a pokud jsou předepsána, je důležité dodržet doporučené dávkování i délku léčby. Stejně podstatné je nevyžadovat antibiotika při každém nachlazení a dát prostor vyšetření, které určí, zda jde skutečně o bakteriální infekci.
Čím zodpovědněji se budou antibiotika používat dnes, tím větší je šance, že budou fungovat i v budoucnu – až je budeme skutečně potřebovat.
