Jedna z nejčastějších vzpomínek na tehdejší jídelníček se točí kolem pátků, kdy domácnost často fungovala na polévkách. „Věděla jsem, že když jdu ze školy v pátek večer domů, určitě budeme mít buď bramborovou, fazolovou nebo čočkovou polévku,“ vybavuje si pamětnice.
Nešlo přitom o hlad nebo nouzi v dnešním slova smyslu. Spíš o to, že se plánovalo, neplýtvalo a vařilo se z dostupných surovin. A hlavně: lidé byli zvyklí, že bezmasý oběd není „ošizený“.
Co se vařilo místo masa: luštěniny, polévky a domácí nudle
Bezmasé dny nestály na jedné nudné variantě. Kromě bramborové, fazolové nebo čočkové polévky se vařily i další klasiky. Často se připomíná rozlišení „bílé“ a „červené“ polévky – tedy polévky se smetanou oproti fazolovým variantám se zeleninou nebo „falešné gulášové“ polévce.
Na stole se objevovaly i moučné pokrmy. „Další možností byly domácí tlusté nudle s různými náplněmi,“ popisuje pamětnický pohled. K tomu se přidávalo kvašené zelí, domácí okurky nebo jednoduché saláty. Výsledek byl sytý, levnější a často i pestřejší, než když se stále dokola střídá maso s jednou přílohou.
Proč to dnes mnoho lidí vzdalo
Důvod je prostý: čas. Připravit maso s jednoduchou přílohou bývá rychlejší než uvařit luštěniny, uvařit polévku poctivě nebo připravit bezmasé jídlo tak, aby chutnalo celé rodině. V posledních desetiletích se proto stravovací návyky výrazně posunuly směrem k rychlým a často masitým jídlům.
Jenže pohodlí může mít i stinnou stránku: vyšší výdaje za jídlo, stereotyp na talíři a také větší riziko, že se doma bude zbytečně vyhazovat.
Plýtvání jídlem: téma, které se vrací spolu s cenami v obchodech
S dřívějším přístupem k jídlu se pojí ještě jedna věc: úcta k potravinám. V mnoha rodinách bylo nepředstavitelné vyhodit jídlo jen proto, že se někomu nechce dojíst, nebo proto, že se nakoupilo bez plánu.
Silným symbolem býval chleba. „Moje babička vždy před rozkrojením chleba udělala křížek a věřila, že ani drobek chleba by neměl spadnout na zem,“ popisuje rodinné zvyklosti jedna vzpomínka. Co se nesnědlo, často se využilo dál – třeba pro zvířata. „Místo toho jsme ho dávali slepičkám a dalším zvířatům,“ dodává.
Dokonce i domácí mazlíčci se zapojovali do režimu „beze zbytku“. „Dokonce i náš pejsek Bobinko měl rád kousky chleba po snídani, které se dávaly do bílé kávy,“ vzpomíná pamětník.
Nejde o návrat do minulosti. Jde o volbu, která dává smysl i dnes
Pointa není v tom, že by se měl každý vzdát masa nebo vařit „jako za starých časů“ do posledního detailu. Připomínka je ale jasná: maso není nezbytné každý den a týden se dá sestavit tak, aby byl pestrý i bez něj.
Bezmasé dny mohou znamenat úsporu, menší tlak na nákupy na poslední chvíli a také lepší kontrolu nad tím, co se doma sní a co končí v koši. Pro část lidí může být přínosem i to, že se naučí víc pracovat se surovinami, které v kuchyni často leží stranou – luštěniny, zelí, kořenová zelenina nebo poctivé polévky.
V době, kdy se řeší ceny potravin i plýtvání, se tak starý zvyk ukazuje jako překvapivě aktuální: méně masa, více plánování, více vaření „od základu“. Otázka je jen jedna – dáte tomu šanci i vy?
