Právě Helena Harabinová, maminka Moniky Marešové, se po návratu rozhodla nahlédnout fanouškům do zákulisí tohoto společného týdne. Popsala nejen atmosféru na ostrově, ale především to, jak velký vliv na ni měla její vnučka. Z jejích slov je patrné, že šlo o mnohem víc než jen o dny strávené na pláži či u hotelového bazénu.
Babička Helena: vnučka jako učitelka klidu a zpomalení
Helena Harabinová se ve svém vyprávění zaměřila hlavně na to, jak ji společný čas s Alex přiměl přehodnotit každodenní tempo. Podle jejích slov ji vnučka nenápadně vedla k většímu řádu, pravidelnosti a schopnosti skutečně zpomalit. V moderním životním stylu, kdy dospělí často přebíhají z jedné povinnosti do druhé, se právě tyto jednoduché momenty ukázaly jako překvapivě cenné.
Každý den měl na Lanzarote svůj rytmus – ranní probouzení bez spěchu, společné snídaně, odpolední procházky a večerní usínání, které se neodkládalo na poslední chvíli. Dětský svět má své pevné a jednoduché zákonitosti a právě návrat k nim se stal pro babičku Helenu jakýmsi osobním „restartem“.
Podle jejího líčení sehrála velkou roli i neutuchající dětská zvídavost. Alex neustále kladla otázky – na první pohled banální, ale ve skutečnosti nutící dospělého znovu promýšlet věci, které považuje za samozřejmé. Právě tento proud otázek se pro babičku stal nečekanou školou trpělivosti a schopnosti být plně přítomná v daném okamžiku.
Dětské otázky jako klíč k návratu do přítomnosti
Helena popsala, že jednoduché rozhovory s Alex, často vyvolané jedinou zvědavou otázkou, dokázaly proměnit obyčejnou procházku po pláži v hlubší zážitek. Dítě se ptá na to, co vidí – na moře, písek, nebe, letadla, lidi kolem. A dospělý, který by jinak jen bezmyšlenkovitě minul další den dovolené, je najednou nucen zastavit se a na svět se znovu podívat očima dítěte.
Právě tato prostá, ale silná zkušenost podle Heleny Harabinové vedla k tomu, že na Lanzarote nezažila jen příjemný odpočinek, ale také vnitřní zklidnění a uvědomění, jak důležité je nenechat se semlít každodenním shonem. Vnučka Alex se pro ni stala jakýmsi malým průvodcem – připomínkou, že opravdové štěstí často spočívá v detailech, které dospělí přestali vnímat.
Alex roste před očima: fanoušci vidí Leoše Mareše
Zveřejněné fotografie z jejich pobytu na Lanzarote navíc ukázaly něco, čeho si nelze nevšimnout – Alex roste neuvěřitelně rychle a s každým měsícem se stále více podobá svému slavnému otci. Na snímcích je vidět holčička s dlouhými vlasy sahajícími hluboko na záda a výraznými rysy v obličeji, které připomínají Leoše Mareše čím dál zřetelněji.
Fanoušci, kteří sledují rodinu na sociálních sítích, si této podoby okamžitě všimli. V diskusích se často objevují komentáře o tom, jak z malé Alex postupně vyrůstá „kopie tatínka“, jen v roztomilejší a dětské verzi. Kontrast mezi něžným dětským výrazem a stále výraznějšími rysy, typickými pro Leoše Mareše, působí na sledující doslova magneticky.
Alex Marešová / Zdroj: Instagram.com
Alex Marešová / Zdroj: Instagram.com
Alex Marešová / Zdroj: Instagram.com
Fanoušci si podoby s tatínkem všímají čím dál víc
Na sociálních sítích se po zveřejnění záběrů objevila řada reakcí, které se shodují v jednom: podoba Alex s Leošem Marešem je podle fanoušků nepřehlédnutelná a s každým dalším měsícem ještě výraznější. Sledující si všímají především tvaru očí a výrazných rysů v obličeji, které mají s moderátorem mnoho společného.
Pro rodinu, která je dlouhodobě pod drobnohledem veřejnosti, nejde o nic neobvyklého – každá nová fotografie dětí vyvolá pozornost a srovnávání. V případě Alex je ale tento efekt umocněn tím, že vyrůstá v prostředí známých rodičů a fanoušci tak mají její proměnu „v přímém přenosu“.
Dovolená jako rodinný rituál i lekce pro dospělé
Týden strávený na Lanzarote tak splnil hned několik rolí. Pro Alex šlo o dobrodružství bez rodičů, ale v bezpečné náruči babičky. Pro Helenu Harabinovou to byla možnost strávit intenzivní čas s vnučkou, který běžný pracovní režim a vzdálenost často neumožňují v takové míře.
Společné ranní rituály, večerní ukládání ke spánku bez odkládání, zvídavé rozhovory a jednoduché radosti – to vše se proměnilo v zážitky, které podle Heleny nezmizí s návratem do běžného života. Naopak, staly se pro ni připomínkou, že i dospělý člověk může díky dítěti znovu objevit obyčejné štěstí v maličkostech.
Z pohledu veřejnosti pak tato dovolená ukázala ještě něco dalšího: z malé Alex roste výrazná osobnost, která umí okouzlit nejen svou rodinu, ale i tisíce sledujících. Ať už je to její podoba s Leošem Marešem, dětská bezprostřednost nebo schopnost „učit“ dospělé klidu, jedno je jisté – každá další fotografie či střípek z rodinného života budí stále větší pozornost.
