reklama
Jeden obyčejný den samoty změnil celý můj pohled na lidi kolem. A možná jsem díky němu pochopila víc, než za celé roky společenského života.
Probudila jsem se brzy ráno, slunce se pomalu dralo skrz těžké mraky nad Třeboní. V klidu jsem si připravila teplý chléb se sýrem a silný mátový čaj. Dnes měl být den, kdy se nic zvláštního nestane. Jen já a ticho.
Ale za pár minut všechno přerušilo ostré zvonění. Nejprve jsem zůstala stát na místě a zaposlouchala se do hlasů za dveřmi. A právě tam, v tom momentu, se začal psát můj zvláštní příběh.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
