Extrémně rizikové těhotenství
Nastávající maminku čekalo druhé těhotenství, tentokrát však s dramatickými komplikacemi. Lékaři jí diagnostikovali placentu uloženou přes porodní cesty, což znamenalo jediné možné řešení – císařský řez. Ten byl však spojen s vysokým rizikem masivního krvácení.
„Když jsem se to vše dozvěděla, byla jsem v šoku. Hrozně jsem se bála,“ přiznala Michaela.
Operace proběhla ve Fakultní nemocnice Ostrava, kde se spojily hned tři specializované týmy. Na sále byli porodníci, zástupci krevního centra i kardiochirurgové.
Krev, kterou nikdo jiný nemá
Největší problém představovala samotná krev rodičky. Michaela má totiž v krvi mimořádně vzácné protilátky, které by při podání běžné transfúze způsobily život ohrožující reakci.
„Má v krvi protilátky, které útočí na červené krvinky z jiné krve jako šípy. Nic takového jsem za svou 30letou praxi neviděl,“ uvedl lékař Martin Kořístka z krevního centra.
Řešení? Michaela si musela darovat krev sama. Podstoupila takzvanou autotransfuzi.
„Podstoupila jsem autotransfúzi. Dali mi na sál vlastní krev,“ popsala.
Lékaři měli připravený také přístroj Cell Saver, který dokáže během operace filtrovat krev a vrátit ji zpět do oběhu pacientky. Připraven byl i scénář pro případ vniknutí plodové vody do krevního řečiště, což by mohlo situaci ještě více zkomplikovat.
Šéfporodník Richard Špaček k tomu uvedl: „Na sále jsme byli my porodníci, zástupci krevního centra a také kardiochirurgie. Připravena byla krev maminky z autotransfuze i přístroj Cell Saver, který umí filtrovat krev, třeba v případě vniknutí plodové vody, což by život rodičky opět ohrozilo.“
„Modrá“ krev zůstala naštěstí v zásobě
Napětí nakonec vystřídala úleva. Připravená „modrá“ krev, jak ji sama Michaela s nadsázkou označuje, se během operace nemusela použít.
„Stát se mohlo cokoliv, už jsem tu nemusela být já ani syn. Jsem lékařům vděčná, co vše udělali, abych byla v pořádku,“ usmívá se dnes maminka, která drží v náručí zdravého čtyřměsíčního Dušánka.
Vzácné protilátky se jí vytvořily již během prvního těhotenství. Právě tehdy došlo k imunitní reakci, která z její krve udělala v podstatě unikát v rámci republiky.
Krev poputuje do mrazáku
Aby byla připravena i do budoucna, rozhodla se Michaela po dohodě s lékaři nechat svou krev zamrazit v Ústřední vojenská nemocnice v Praze. Tamní zařízení umožňuje uchování krve až po dobu deseti let.
„Je to pro všechny případy. Musím na sebe dávat velký pozor, hlavně při řízení auta. Nemohu si dovolit, aby se mi něco stalo. Moji krev prostě nejde sehnat,“ dodává otevřeně.
Příběh Michaely z Ostravy ukazuje, jak zásadní roli hraje moderní medicína, týmová spolupráce i pečlivé plánování. Bez nich by dnes mohl být výsledek zcela jiný. Zázrak, nebo jen špičková práce lékařů?
