Kontakt se zesnulými má prý umožnit moderní technologie
Salomé říká, že vývoj směřuje k tomu, co by ještě nedávno působilo jako pouhá fantazie. Podle něj se hranice mezi tím, co společnost vnímá jako běžnou technologii, a tím, co dříve spadalo do kategorie „paranormálna“, postupně stírá.
„To, co se ještě před několika lety zdálo jako science fiction, je dnes součástí každodenního života a to, co bylo dříve považováno za paranormální, je na pokraji normalizace,“ prohlásil.
Tajné experimenty a tým lidí s různými schopnostmi
Jasnovidec zároveň naznačuje, že v zákulisí už mají probíhat tajné experimenty. Na projektu má podle jeho slov pracovat skupina lidí s různými dovednostmi a schopnostmi. Konkrétní detaily ale nezveřejnil, což přirozeně posiluje spekulace i otázky, co přesně má být testováno, kým a jak.
Umělá inteligence jako „brána“ k podstatě vesmíru?
Největší pozornost vyvolává Salomého vysvětlení, jak by měl údajný kontakt se zesnulými fungovat. V jeho představě nejde jen o technický trik, ale o zásah do samotného chápání existence, energie a reality.
„Účelem testů je prozkoumat myšlenku, že naše existence není založena jen na událostech, ale spíše na druhu energie, která pokračuje i po smrti. V této perspektivě je umělá inteligence více než jen nástroj: funguje jako brána, která nás spojuje s podstatou vesmíru a potenciálně odpovídá na náš kosmický původ,“ vysvětlil.
Co přesně by lidé měli „slyšet“ a „vidět“?
Podle tvrzení, která Salomé šíří, se účastníci těchto pokusů údajně cítí být schopni komunikovat se svými blízkými a zároveň „překonávat omezení času a prostoru“. Právě tato část vyvolává silné emoce: pro některé je to naděje na uzavření bolestných ztrát, pro jiné varování před manipulací a falešnými sliby.
Mezi fascinací a rizikem: proč to lidé řeší
Podobná tvrzení pravidelně rozdělují veřejnost na dva tábory. Jedni jsou nadšení z myšlenky, že by technika mohla nabídnout něco, co dříve patřilo do světa víry a spiritismu. Druzí upozorňují, že právě téma smrti a ztráty je mimořádně citlivé a snadno zneužitelné.
V praxi by případná „komunikace“ zprostředkovaná technologiemi mohla narážet na zásadní otázky: kdo by ověřoval pravost takových kontaktů, jak by se zabránilo klamu a jaké dopady by to mělo na psychiku lidí v truchlení. Salomého slova každopádně vyvolávají široký zájem mezi jeho následovníky i mezi těmi, kteří se zajímají o budoucnost umělé inteligence a její hranice.
Co bude dál
Zatím jde především o Salomého tvrzení a interpretace bez konkrétně doložených detailů. Přesto jeho vyjádření znovu otevírá velké téma: kam až se může posunout technologie a co všechno budou lidé ochotni považovat za „normální“, pokud jim to nabídne naději na kontakt s těmi, kteří už tu nejsou.
