Snažila jsem se ten večer rozdýchat, přesvědčovala sama sebe, že manželství je o kompromisech. Jak hluboce jsem se mýlila, jsem poznala brzy.
Následující týdny byly plné jeho výmluv a mých tichých slz. A pak přišel ten osudný den. Přede mnou visel na dveřích vzkaz v jeho rukopise: „Už to není tvůj domov. Seženeš si jiný.“ Za dveřmi stáli Michal a jeho milenka Jana — žena, o které mi celé měsíce tvrdil, že je jen kolegyně.
„Tvoje věci máš v garáži. Vezmi si je a vypadni,“ dodala ledově Jana, když jsem tam stála s očima plnýma slz.
Otočila jsem se, ale v hlavě mi začal klíčit plán. Věděla jsem, že tohle jim neprojde jen tak. Ne tentokrát.
Večer mě zachránila sestra Tereza. U ní jsem se konečně mohla zhroutit. Vztek v jejích očích byl větší než moje slzy. Když slyšela celý příběh, zvedla sklenici vína a rozhodně prohlásila: „Teď je na čase, aby Michal pochopil, koho podrazil.“
A já si uvědomila: celý náš dům zařizovala má výplata. Nábytek, spotřebiče, rekonstrukce koupelny — všechno šlo z mých peněz. On sám měl hypotéku na své jméno jen proto, že já ještě splácela studentské půjčky. Měla jsem účtenky, přehledy plateb i smlouvy — celý náš společný majetek byl zadokumentován do poslední koruny.
Ráno jsem seděla s Hanou, naší rodinnou advokátkou. Její verdikt byl jasný: „Aleno, to, co udělal, je nezákonné. I když je byt na něj, jste manželé a máš na majetek právo. Navíc tvoje investice jsou dohledatelné. A že ti svévolně vyměnil zámky? To bude litovat.“
Během několika dní podala Hana žalobu. Vypracovali jsme návrh na rozvod a majetkové vypořádání, ve kterém jsme Michalovi jasně ukázali, že jeho „nový začátek“ s milenkou bude stát mnohem víc, než si myslel.
Za měsíc přišlo soudní předvolání. Michal se dostavil s Janou, která se tentokrát už netvářila tak suverénně jako tenkrát ve dveřích. Soudce nemusel ani dlouho přemýšlet. Účetní doklady, výpisy z účtů, přehledy rekonstrukcí — všechno hrálo v můj prospěch.
Michal přišel o polovinu hodnoty bytu, kterou musel doplatit, o auto, které jsme kupovali z mých bonusů, a v rámci vypořádání si vzal na svá bedra veškerou hypotéku. K tomu soud nařídil zaplatit mi kompenzaci za vyhazov a porušení společného soužití.
Když jsem ten den po jednání odcházela ze soudní budovy, uviděla jsem ho stát před budovou. Bez svého luxusního auta, bez úšklebku, který mi před měsícem věnoval, když mě vyhazoval z domu. Vedle něj Jana, která už netrpělivě telefonovala — zřejmě už hledala nový cíl.
Poprvé po dlouhé době jsem se usmála. Tentokrát upřímně.
