Právě tady se objevuje i silné tvrzení, které v lidech dokáže rezonovat: „Pamatujte, že Bůh vám nepošle vaši spřízněnou duši, dokud nebudete skutečně připraveni.“ Není to slib ani záruka, spíš výzva k tomu, aby člověk přestal tlačit na pilu a zaměřil se na vlastní život.
Největší brzda? Nespokojenost se sebou a čekání na „záchranu“
Častým problémem je, že si lidé od vztahu slibují, že je konečně „napraví“: dodá jim sebevědomí, klid, pocit hodnoty nebo smysl. Jenže takové očekávání bývá pro druhého člověka obrovskou zátěží a pro vztah představuje riziko.
Pokud nejste spokojeni sami se sebou a se svým současným životem, může to být signál, že ještě nejste ve fázi, kdy dokážete budovat zdravý a dlouhodobý vztah. Základním krokem pak není hledat další známost, ale udělat si pořádek v tom, co prožíváte vy sami: poznat se, posunout se a přestat čekat, že štěstí přijde zvenčí.
Když minulost pořád bolí, nový začátek se dělá těžko
Další typickou překážkou je neuzavřený předchozí vztah. Pokud se člověk nedokáže odpoutat od minulosti, vracejí se mu staré křivdy, výčitky nebo nedůvěra a nový vztah často nevědomky platí cenu za něco, co udělal někdo jiný.
V takové situaci dává smysl nejdřív zpomalit: vyčistit si minulost, vzpamatovat se z toho, co se stalo, a znovu se naučit cítit se dobře ve vlastní kůži. Teprve pak je reálné potkat někoho, s kým lze stavět budoucnost bez toho, aby ji pořád přepisovala minulost.
Důvěra místo tlaku: proč se nevyplácí vztah „na sílu“
Vztah, do kterého člověk vstupuje jen proto, aby nebyl sám, bývá křehký. Stejně tak je nebezpečné snažit se druhého „přesvědčit“, aby miloval. V duchovním pojetí se to shrnuje velmi přímo: „Nesmíš se snažit, aby tě někdo miloval, ani zabřednout do vztahu, abys nemusela být sama.“
Podstatná je i další myšlenka: „Bůh vám tuto osobu posílá. Musíte však Bohu důvěřovat.“ Jinými slovy: místo honby za láskou se člověk má soustředit na to, aby byl připravený ji unést – a uměl ji dávat i přijímat bez her, strachu a závislosti.
Otázky, které mohou říct víc než seznam „požadavků“ na partnera
Ve chvíli, kdy se láska stává únikem, je dobré zastavit se a položit si pár nepříjemně upřímných otázek. Ne proto, abyste si vytvořili dokonalý seznam vlastností budoucího partnera, ale abyste pochopili, kde stojíte vy.
Pomoci mohou otázky, které míří na realitu, ne na romantickou představu: „Čím chcete být, až potkáte svou spřízněnou duši? Jaký chcete, aby pak byl váš život?“
A také: „Zvažte, zda jste skutečně připraveni opustit svůj současný život a vybudovat si nový, který bude trvat navždy, s jinou osobou. S jakým člověkem chcete být? Jaký člověk by měl být vaší spřízněnou duší?“
Co z toho plyne: pracujte na sobě a zbytek nechte plynout
Pointa není pasivně čekat a nedělat nic. Smysl je v tom, aby člověk rozvíjel sám sebe podle svých nejlepších schopností a nesnažil se lásku vynutit z nouze nebo strachu. V tomto pohledu se čas setkání „s tím pravým“ neřídí kalendářem ani tlakem okolí, ale vnitřní připraveností.
Jak se to shrnuje v závěru této úvahy: „Tyto otázky vám pomohou lépe pochopit, že o tom, kdy do vašeho života vstoupí spřízněná duše, nerozhodujete vy, ale Bůh. Jediné, co můžete udělat, je naučit se rozvíjet sami sebe podle svých nejlepších schopností a zbytek nechat na osudu.“
