Právě tam se v rozhovoru pro eXtra.cz vrátila ke vzpomínce, která je pro ni dodnes mimořádně silná. Nešlo přitom o žádný běžný večírek ani krátké setkání s kolegy. Holubová zavzpomínala na svůj úplně první festivalový zážitek ve Varech, který ji zasáhl natolik, že se neubránila slzám.
Ačkoli je dnes zkušenou herečkou, která má za sebou desítky filmových, televizních i divadelních rolí, tehdejší okamžik pro ni znamenal něco výjimečného. Poprvé se viděla na velkém jevišti a podle vlastních slov z toho byla naprosto vyvedená z míry.
První festivalový zážitek ji dostal
Eva Holubová připomněla, že její první zkušenost s Karlovými Vary se neodehrála v rámci současné podoby známého filmového festivalu. Tehdy šlo o studentský filmový festival Select, který měl pro ni osobně mimořádný význam.
Právě tam se objevila spolu s režisérem Tomášem Vorlem a zažila jeden z okamžiků, na který se nezapomíná. Film, se kterým tehdy přijeli, uspěl a Holubová se rázem ocitla ve středu pozornosti.
„My jsme s Tomášem Vorlem tehdy vyhráli s filmem… a já jsem se poprvé viděla na velikém jevišti a byla jsem úplně hotová,“ zavzpomínala Eva Holubová.
Pro herečku to byl moment, kdy se mísila radost, nervozita, překvapení i obrovské dojetí. Úspěch na festivalu pro ni nebyl jen profesním oceněním, ale také potvrzením, že cesta, kterou se vydala, má smysl.
Tomáš Vorel ji povzbuzoval, ona reagovala po svém
Celá vzpomínka má ale i vtipný a velmi lidský rozměr. Vedle Evy Holubové stál tehdy režisér Tomáš Vorel, který ji během slavnostního večera nepřestával podporovat. Jenže herečka byla natolik zahlcená emocemi, že jeho povzbudivá slova nesla po svém.
Podle Holubové jí Vorel neustále opakoval, že je krásná. Místo něžné odpovědi se však dočkal reakce, která herečku i po letech rozesmála.
„A Vorel pořád říkal: “Ty jsi krásná, ty jsi krásná.„ A já jsem říkala: “Drž hubu, drž hubu.„,“ zasmála se Holubová.
Právě tato věta dokonale vystihuje atmosféru celého okamžiku. Nebyla za ní zloba ani skutečný hněv, ale nervozita, rozpaky a obrovská dávka emocí. Herečka zkrátka nevěděla, jak se s tak silným zážitkem vyrovnat.
Potlesk ji úplně zlomil
Vrchol přišel ve chvíli, kdy se na ně rozsvítila světla a publikum začalo tleskat. Pro Evu Holubovou to byl okamžik, který se jí nesmazatelně vryl do paměti. Najednou stála před lidmi, kteří oceňovali jejich práci, a nápor emocí už nešlo udržet.
„Potom na nás rozsvítili a všichni vstali a tleskali. A já jsem se rozbrečela,“ dodala herečka.
Slzy v tomto případě nebyly projevem slabosti, ale čisté radosti a dojetí. Holubová si tehdy naplno uvědomila, že zažívá jeden z těch momentů, které mohou člověku změnit pohled na vlastní práci i životní cestu.
Dnes o celé situaci mluví s úsměvem a nadhledem. Přesto je z jejích slov zřejmé, že vzpomínka na první festivalový úspěch pro ni stále zůstává velmi osobní.
Oslava v mlze na Goethově vyhlídce
Po úspěchu následovala oslava, která se odehrála na Goethově vyhlídce. A jak už to u festivalových historek bývá, ani tahle se neobešla bez zvláštní atmosféry. Podle Holubové tehdy okolí zahalila hustá mlha a řada lidí měla problém najít správnou cestu.
„Byla strašná mlha a strašně lidí tam zabloudilo,“ popsala herečka.
Přesto na večer vzpomíná jako na mimořádně silný zážitek. Nešlo podle ní o klasickou bujarou party, kde by hlavní roli hrál alkohol. Ten prý v danou chvíli ani nebyl potřeba, protože všichni byli naplněni radostí z úspěchu.
„To si nepamatuju, ale myslím si, že to nebylo nezbytné. My jsme byli opilí tím úspěchem,“ uzavřela Eva Holubová.
Vary jí připomněly začátky i velké emoce
Letošní návštěva Karlových Varů tak pro Evu Holubovou nebyla jen další společenskou zastávkou. Stala se také příležitostí ohlédnout se za obdobím, kdy pro ni festival znamenal první velké setkání s publikem, úspěchem i emocemi, které nešly skrýt.
Herečka za svou kariéru dokázala, že patří mezi nejvýraznější osobnosti českého filmu a divadla. Přesto si uchovala schopnost mluvit o vlastních začátcích s pokorou, humorem a otevřeností. Právě proto její vzpomínka působí tak autenticky.
Eva Holubová se ve Varech vrátila k okamžiku, kdy ji potlesk publika dojal k slzám. A i když Tomáši Vorlovi tehdy adresovala ostrou poznámku, šlo především o krásnou ukázku nervozity, radosti a velkého životního momentu.
