Nejprve se snažila situaci řešit „po dobrém“ a dceru povzbuzovala, aby poznámky spolužáků ignorovala. Zároveň otevřela téma šikany i s vedením školy. Podle jejích slov to ale nepomohlo – naopak. Útoky měly zesílit a matka začala mít pocit, že selhává, protože dceru nedokáže ochránit.
Pokus o sebevraždu přišel den před narozeninami
Podle matky vyvrcholila situace den před desátými narozeninami Lilly-Jo. Dívka se měla pokusit o sebevraždu, protože už nezvládala, jak se k ní spolužáci chovali.
Jess popisuje, že varovné signály byly patrné: dcera měla odmítat jíst a pít a její stav se měl viditelně zhoršovat. Nakonec se přiznala, že spolykala pilulky s úmyslem si ublížit.
„Posadila jsem ji a ona přiznala, že užila nějaké pilulky. Vzala jsem ji k lékaři a řekla, že bychom měli jít přímo do nemocnice. Myslela jsem si, že moje dcera zemře.“
Co měla Lilly-Jo zažívat: urážky kvůli jídlu i fyzické útoky
Lékaři podle dostupných informací dívku zachránili. Rodina se pak rozhodla o případu mluvit veřejně – i proto, aby upozornila na to, jak rychle se šikana může z „posmívání“ změnit v ohrožení života.
Samotná Lilly-Jo popsala, že terčem byly i poznámky k jejímu vzhledu a jídlu:
„Dovolovali si na mě v šatně a nazvali mě tlustou. Viděli mě, jak jsem snědla dva lívance a krůtí bagetu, to bylo všechno, co jsem měla. Bojím se, že mi bude říkat tlustá.“
Matka zároveň tvrdí, že útoky nebyly jen slovní. Z jejího popisu vyplývá, že mělo docházet i k fyzickému násilí:
„Tahala ji za vlasy, strkala do ní, bili ji a také jí zavírali hlavu do skříňky. Skákali jí po noze, když ji měla zlomenou… ten seznam je nekonečný. Jsem znechucená, jak byla moje dcera šikanována a nikdo s tím nic neudělal. Zdá se, že to není v zájmu školy,“ řekla Jess.
Konflikt pokračuje: rodiče údajné agresorky vs. matka oběti
Napětí podle Jess nepolevilo ani poté, co se její dcera dostala do nemocnice. Popsala, že den po předávkování šla za rodiči dívky, která měla Lilly-Jo šikanovat, a ukázala jim fotografie z nemocnice.
„Den po předávkování Lilly jsem šla za rodiči dívky, která ji šikanovala, a ukázala jsem jim její fotky z nemocnice. Chtěla jsem jim ukázat dopad slov jejich dcery, ale oni se mi vysmáli a nadávali mi.“
Škola: „Okamžitě jsme zakročili“
Rodina tvrdí, že škola nenabídla pomoc a situaci neřešila dostatečně. Vedení školy to ale odmítá. Ředitelka Witton Middle School Cath Crossley uvedla, že postupovali podle pravidel a reagovali bez prodlení:
„Byli jsme upozorněni na tato obvinění ze šikany a podle příslušných školních zásad a postupů jsme okamžitě zakročili.“
Případ tak ukazuje typický problém podobných situací: rodiče a škola mohou mít zcela odlišný pohled na to, co znamená „řešit“ šikanu a zda přijatá opatření skutečně přinesla změnu.
Proč je tenhle příběh varováním i pro ostatní rodiče
Jess se rozhodla promluvit především kvůli prevenci. Upozorňuje, že šikana se může dlouho odehrávat skrytě, zatímco dítě se postupně uzavírá, ztrácí chuť do života a bojí se říct si o pomoc. Včasné zachycení varovných signálů – změny nálad, neochota chodit do školy, problémy se spánkem, odmítání jídla nebo náhlý strach z běžných situací – může podle odborníků v podobných případech rozhodovat.
Školy mají povinnost vytvářet bezpečné prostředí a mít funkční postupy proti šikaně. Zároveň ale platí, že bez spolupráce rodičů, pedagogů a včasné podpory pro dítě se může situace rychle zhoršit.
Pokud máte podezření, že je dítě obětí šikany nebo mluví o sebepoškozování, berte to vážně a vyhledejte odbornou pomoc.
