Podle vědců mohou být tyto změny psychického stavu jedním z prvních varovných signálů, že mozek je zranitelnější, než se na první pohled zdá. Zároveň ale zdůrazňují, že člověk není vůči demenci bezbranný – životní styl, duševní aktivita a sociální kontakty mohou vytvořit takzvanou „kognitivní rezervu“, tedy jakousi „zásobu odolnosti“ mozku vůči stárnutí a nemocem.
„Všímání si těchto vzorců by mohlo otevřít nové možnosti pro včasnou prevenci,“
uvedl dr. Filip Frank, hlavní autor studie z Katedry psychiatrie University College London (UCL).
Životní styl jako štít: jak chránit mozek před stárnutím
Demenci dnes medicína nedokáže spolehlivě zabránit, vědecké poznatky ale stále jasněji ukazují, že období středního věku je pro budoucí zdraví mozku klíčové. To, jak žijeme kolem padesátky, může rozhodnout o tom, v jakém stavu bude náš mozek o dvacet či třicet let později.
Výzkumy naznačují, že pravidelný pohyb, duševní činnost a aktivní společenský život podporují vznik kognitivní rezervy – tedy schopnosti mozku vyrovnávat se s poškozením a změnami souvisejícími se stárnutím. Lidé, kteří svůj mozek dlouhodobě „trénují“, mívají podle expertů lepší šanci kompenzovat počínající chorobné procesy a oddálit projevy demence.
Šest nenápadných příznaků: když deprese může předpovídat demenci
Studie zveřejněná v odborném časopise The Lancet Psychiatry se zaměřila na to, jak konkrétní depresivní příznaky ve středním věku souvisejí s pozdějším vznikem demence. Vědci nezkoumali depresi jako jeden celek, ale rozebrali ji na jednotlivé symptomy – a právě to přineslo zásadní zjištění.
Identifikovali šest konkrétních projevů, které byly jednoznačně spojeny se zvýšeným rizikem demence v pozdějším věku:
– ztráta sebedůvěry,
– pocit, že člověk nezvládá problémy,
– nedostatek pocitu tepla a náklonnosti vůči druhým lidem,
– dlouhodobá nervozita a napětí,
– nespokojenost s tím, jak člověk vykonává své úkoly,
– potíže se soustředěním.
Data pocházejí z rozsáhlé studie Whitehall II, která sledovala téměř 6 000 britských státních zaměstnanců. Účastníci vstupovali do výzkumu v průměrném věku 56 let, přibližně 70 % tvořili muži a 90 % běloši. Vědci je sledovali v průměru 23 let a během této doby se u zhruba deseti procent účastníků rozvinula demence.
Výsledky jsou alarmující: ztráta sebedůvěry a potíže se zvládáním problémů ve středním věku byly spojeny s přibližně 50% nárůstem rizika demence. Nedostatek pocitu tepla a náklonnosti vůči druhým znamenal zvýšení rizika o 44 %. Zbývající příznaky byly spojeny s navýšením rizika v rozmezí 24 až 29 %.
„Naše zjištění ukazují, že riziko demence souvisí s několika konkrétními depresivními příznaky, nikoli s depresí jako celkem,“
vysvětlil Frank.
„Tento přístup zaměřený na jednotlivé symptomy nám poskytuje mnohem jasnější obraz o tom, kdo může být zranitelnější, a to desetiletí předtím, než se demence rozvine.“
Deprese není jedna nemoc: proč na detailech záleží
Profesor Mika Kivimäki z Fakulty neurověd University College London, který vede studii Whitehall II, upozorňuje, že deprese je mnohem pestřejší a složitější, než se často prezentuje. Různí lidé mohou mít zcela odlišné projevy, přestože mají stejnou diagnózu.
„Deprese nemá jednu jedinou podobu. Příznaky se výrazně liší a často se překrývají s úzkostí,“
uvedl.
„Zjistili jsme, že tyto jemné rozdíly mohou odhalit, kdo je vystaven vyššímu riziku.“
Na význam tohoto přístupu upozorňuje také profesorka Gill Livingston, předsedkyně Lancetovy komise pro prevenci, intervenci a péči o demenci. Podle ní jde o důležitý posun v tom, jak odborníci přemýšlejí o souvislosti mezi duševním zdravím a demencí.
„Jde o nový a důležitý způsob uvažování o depresi a demenci a o další důkaz, že deprese je široký pojem, nikoli nutně jedno onemocnění,“
uvedla.
„Existují jen omezené důkazy, že léčba deprese ve středním věku dokáže snížit pozdější riziko demence, proto je zapotřebí další výzkum.“
Livingston zároveň připomíná, že řada opatření už dnes prokazatelně snižuje pravděpodobnost, že se demence rozvine – a některá mohou být pro veřejnost překvapivá. Patří mezi ně například včasné používání naslouchadel u lidí s poruchou sluchu, která pomáhají udržet mozek v kontaktu s okolním světem.
Co může udělat každý: konkrétní kroky ke snížení rizika
Profesor Kivimäki zdůrazňuje, že i když genetiku změnit nemůžeme, životní styl v období středního věku je v našich rukou. Podle odborníků existuje několik zásadních kroků, které mohou dlouhodobě ovlivnit zdraví mozku:
– vyhýbat se kouření,
– omezit nadměrnou konzumaci alkoholu,
– udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost,
– pravidelně kontrolovat krevní tlak, hladinu cholesterolu a glukózy v krvi.
Pokud jsou některé z těchto ukazatelů zvýšené, může podle výzkumů změna životního stylu nebo nasazení vhodné léčby výrazně snížit riziko. U lidí s vysokým krevním tlakem se například v randomizovaných studiích ukázalo, že léčba antihypertenzivy dokáže nástup demence oddálit.
Ne každý s depresí skončí s demencí: odborníci varují před panikou
Autoři i nezávislí experti ale zároveň upozorňují, že výsledky je třeba interpretovat s rozvahou. Deprese a demence spolu sice souvisejí, ale nejde o jednoduchý vztah příčina–následek.
Dr. Richard Oakley, zástupce ředitele pro výzkum a inovace v Alzheimerově společnosti, připomíná, že deprese sama o sobě neznamená jistý nástup demence a naopak.
„Je důležité zdůraznit, že ne každý člověk s depresí rozvine demenci a stejně tak se u každého člověka s demencí nutně nerozvine deprese.“
Odborníci se shodují, že nejrozumnějším přístupem je všímat si změn vlastního psychického stavu, nepodceňovat dlouhodobé příznaky a včas vyhledat odbornou pomoc. Zároveň doporučují aktivně pečovat o zdravý životní styl, udržovat sociální kontakty a pravidelně zatěžovat mozek – čtením, učením se novým dovednostem či řešením náročnějších úkolů.
Výzkum tak vysílá jasný signál: to, jak se cítíme ve středním věku, může být nejen odrazem aktuálního stresu, ale i předzvěstí budoucího zdraví mozku. Ignorovat nenápadné varovné příznaky se může v budoucnu velmi prodražit – nejen nám, ale i našim blízkým.
