Dne 25. června 1998 zasáhl byt rodiny Aponteových ničivý požár, který se šířil neuvěřitelnou rychlostí. Malá Josibel a její strýc byli uvězněni uvnitř, zatímco kouř a plameny pohlcovaly každý kout jejich domova. Strýc zmizel v žáru ohně a situace pro pětiletou dívku vypadala zcela beznadějně. Na místo dorazili hasiči a policie, mezi nimi i detektiv Peter Getz, který později sehrál klíčovou roli v jejím přežití. Jeden z hasičů ji vynesl z ohně, ale nebylo jisté, zda přežije. Getz si uvědomil, že Josibel nedýchá a její srdce se zastavilo. Nebylo času nazbyt – bez jakéhokoliv zaváhání se pustil do záchranných prací.
Když si Getz uvědomil závažnost situace, rozhodl se vzít iniciativu do svých rukou. S Josibel v náručí běžel k policejnímu autu, kde na zadním sedadle začal s resuscitací. "Bylo to o každé vteřině," vzpomínal později Getz, když vyprávěl, jak prováděl oživování, zatímco jeho kolega uháněl směrem k nemocnici. Napětí ve vzduchu bylo hmatatelné, nikdo nevěděl, zda Josibel přežije. Ale po několika minutách usilovné snahy přišla úleva – dívka začala opět dýchat. Po příjezdu do nemocnice již lékaři mohli převzít péči o její zranění, ale nebýt rychlého zásahu Getze, příběh by pravděpodobně skončil tragédií.
O mnoho let později, když Josibel dospěla, vzpomněla si na příběh, který jí její rodina vyprávěla. Měla silnou potřebu setkat se s mužem, který jí zachránil život. Pomocí sociálních sítí se jí podařilo najít Petera Getze na Facebooku. "Bylo to pro mě něco neuvěřitelného, konečně jsem mohla poděkovat člověku, díky kterému jsem dnes naživu," popsala své pocity při prvním setkání s Getzem. Mezi nimi vzniklo přátelství, které pokračovalo i po tomto emotivním shledání. Josibel nyní, v dospělosti, často vzpomíná na ten osudový den, ale i na to, jak její život mohl skončit, kdyby se tehdy Getz nerozhodl riskovat pro ni svůj vlastní život.
Jednou z nejdojemnějších kapitol jejich příběhu byla Josibelina promoce. Když se blížil její velký den, bylo pro ni samozřejmostí, že pozve svého zachránce. "Nemohla jsem si představit tento okamžik bez něho," řekla Josibel. Getz byl poctěn jejím pozváním a s radostí přijel na její promoci. Pro oba to bylo dojemné setkání, které jen podtrhlo sílu lidského spojení a vděčnosti. Getz ji sledoval, jak přebírá diplom, a pro něj to byl zcela jedinečný okamžik – vědomí, že jeho odvážný čin z roku 1998 jí umožnil dojít až sem, naplnilo jeho srdce radostí.
Příběh Josibel Aponte a Petera Getze je důkazem toho, že hrdinové nejsou jen postavy z filmů. Každý den zasahují stovky policistů, hasičů a dalších záchranářů, kteří riskují své životy, aby ochránili druhé. "Jsou to právě okamžiky jako tento, které vám připomenou, proč jste se rozhodli stát se záchranářem," poznamenal Getz po jejich setkání. Hasiči a policisté jsou často jedinou bariérou mezi životem a smrtí, a jejich rychlá a rozhodná akce dokáže přinést naději i v těch nejtemnějších chvílích.
Případ Josibel Aponte je jedním z mnoha, které nám ukazují, jak důležité jsou včasné zásahy v krizových situacích. Požáry v domácnostech v USA každoročně způsobují tisíce ztrát na životech, ale díky obětavosti profesionálů, jako je Peter Getz, je mnoho těch, kteří dostanou druhou šanci na život. A právě tato odvaha a odhodlání nás inspirují a připomínají nám, jak křehký a zároveň cenný je lidský život.
