Zatímco víra pracuje s učením a symboly, věda se snaží opírat o měření, pozorování a opakovatelnost. Právě proto vzbuzuje pozornost tvrzení týmu z Technické univerzity v Berlíně, který měl podle popisu sledovat skupinu dobrovolníků a jejich výpovědi po návratu ze stavu klinické smrti.
Studie se 944 dobrovolníky během čtyř let
Podle zveřejněných informací se výzkum opíral o vzorek 944 dobrovolníků a probíhal po dobu čtyř let. Tým psychologů a lékařů měl účastníky uvést do stavu klinické smrti pomocí směsi léků, v níž se zmiňuje mimo jiné adrenalin a dimethyltryptamin. Cílem mělo být, aby organismus zvládl nejen samotný stav klinické smrti, ale také proces oživování bez poškození.
Následně měli být dobrovolníci uvedeni do komatického stavu další kombinací látek, přičemž se uvádí i filtrace během oživování po 18 minutách klinické smrti. Tým měl poté shromáždit svědectví účastníků o tom, co v daném období prožívali.
Co lidé popisovali po návratu
Vedoucí tým, který měl vést doktor Berthold Ackermann, podle popisu sestavil souhrn výpovědí všech dobrovolníků. Klíčové tvrzení zní: všichni účastníci měli nějakou vzpomínku na období klinické smrti.
Zážitky se měly lišit v detailech, ale u většiny se opakovaly podobné motivy. Nejčastěji se zmiňovalo:
odloučení od těla, pocity levitace, dokonalá harmonie a „odpojení“, úplný klid, bezpečí, teplo a také přítomnost světla, které je podle účastníků těžké popsat slovy.
Víra prý nehrála roli: účastníci měli různá vyznání
Autoři zároveň zdůrazňují, že mezi dobrovolníky měli být lidé různých vyznání – křesťané, muslimové, židé, hinduisté i ateisté. Právě to má podle nich podporovat závěr, že podobnost prožitků nesouvisela s předchozím náboženským nastavením.
Očekává se také, že zveřejnění podobných výsledků vyvolá rozsáhlé diskuse. Téma života po smrti patří dlouhodobě k nejcitlivějším – nejen kvůli víře, ale i kvůli tomu, že se dotýká osobních ztrát a strachu z neznáma.
Závěrečné tvrzení šéfa týmu
Podle Ackermanna mohou výsledky ovlivnit mnoho lidí, a zároveň vyjádřil spokojenost, že se podařilo z pohledu vědy přiblížit odpověď na jednu z největších otázek lidského bytí. Na závěr uvedl: „Ano, život po smrti existuje a vypadá to tak, že to platí pro každého“.
Co z toho plyne a proč to bude lidé zpochybňovat
Popsané závěry budou nevyhnutelně narážet na otázky: co přesně znamená „důkaz“ v oblasti, kde se pracuje s prožitky a vzpomínkami, jaký vliv mohly mít použité látky a jak spolehlivě lze oddělit subjektivní zkušenost od fyziologických procesů v extrémním stavu organismu. Přesto právě shoda motivů – klid, bezpečí, světlo nebo odloučení od těla – bývá důvodem, proč se lidé k podobným svědectvím vracejí znovu a znovu.
Jisté je jedno: pokud se podobná tvrzení budou dál objevovat v odborné debatě, téma života po smrti zůstane jedním z nejsledovanějších a nejkontroverznějších – a to napříč vírou, kulturami i generacemi.
