„Jo, vypadá. Taky jsem si všiml,“ odpoví mu kopilot.
Napětí v kokpitu stoupá. Oba muži soustředěně připravují přistání:
„Plný klapky,“ nařizuje pilot.
„Klapky nastaveny,“ potvrzuje kopilot.
„Chci mít připravené zpětné tahy okamžitě po dosednutí.“
„Jsem připraven.“
„A jakmile se zapnou, dávám plný výkon!“
„Rozumím.“
Letadlo dosedá. Brzdy skřípou, zpětný tah burácí, posádka zadržuje dech… a letoun se zastavuje jen pár metrů před koncem dráhy.
„Uf, to byla krátká ranvej,“ oddechne si pilot.
Kopilot se ale rozhlédne a se smíchem dodá: „Jo… ale podívej, jak je široká!“
Když si oba uvědomí, že přistáli napříč dráhou, smích v kokpitu nebere konce.
Tento pilotní vtípek připomíná, že i v těch nejnapjatějších momentech se může najít prostor pro úlevný smích — zvlášť když všechno dobře dopadne.
