Atmosféru té doby dnes připomíná i pražský obchodní dům Kotva, kde lze ve čtvrtém patře narazit na stylizovaný typický český obývací pokoj z Vánoc 70. a 80. let. Pro mnohé je to doslova časová kapsle – návrat do období, kdy se přání často střetávala s realitou nabídky.
Stromeček byl základ. Ozdoby se dědily a alobal byl „třpyt“
Bez vánočního stromku si svátky neuměl představit téměř nikdo – ať už šlo o smrk, nebo jedli. Výzdoba však měla své specifické rysy, které se lišily region od regionu. V severních Čechách hrály prim foukané skleněné ozdoby od firmy Jablonex, které se často dědily z generace na generaci. Kdo je měl, opatroval je jako rodinný poklad.
Na větvích se objevovaly i tenké, lesklé proužky alobalu, jimiž se stromeček na závěr „dosypal“, plastové řetězy, klasická světýlka a někde ještě i svíčky. Na Moravě se naopak častěji uplatňovaly folklorní prvky: ozdoby ze slámy, háčkované dekorace, sušené ovoce nebo vlašské ořechy.
Kapr a salát zůstaly, exotika byla sváteční luxus
Sváteční menu se v mnoha rodinách nelišilo od toho dnešního: kapr, bramborový salát, vinná klobása a talíře cukroví. Zásadní rozdíl byl v tom, co se dalo sehnat. Exotické suroviny byly spíše výjimkou než samozřejmostí. Například kubánské pomeranče byly těžko dostupné a mandarinky – často plné pecek – se stávaly důvodem, proč lidé stáli ve frontách.
K Vánocům však patřily i drobné rituály, které se opakovaly rok co rok. Na stole se tradičně objevovala láhev červeného Svatováclavského vína a v kuchyni se peklo tak, aby cukroví vydrželo co nejdéle – i když to často znamenalo, že „mizelo“ ještě před Štědrým dnem.
Čokoládové kolekce: sladký symbol svátků
Velkým hitem byly čokoládové vánoční kolekce, které se drží dodnes – někteří je dokonce věší i na stromeček. Fondánové salonky, lanýžové figurky nebo želé arabesky se prodávaly ve váhových baleních od 250 do 1 000 gramů. Ty nejluxusnější, vícepatrové varianty se daly sehnat v Tuzexu.
Mezi známé výrobce patřily firmy Orion Praha, Maryša Rohatec nebo Zora Olomouc. Zajímavostí je, že kolekce se začínaly vyrábět už v létě, aby se stihly dostat do domácností během adventu.
Dárky pod stromečkem: Pitralon, květiny i pletené svetry
Pod stromečkem se objevovaly dárky, které dnes působí až ikonicky. Muži často dostávali holicí vodu Pitralon, ženy potěšily živé květiny. Děti snily o lyžích, kole značky Eska, stavebnici Merkur nebo panenkách. Ne vždy však Ježíšek přinesl to, co bylo vysněné.
Když se vytoužené zboží nepodařilo sehnat, přicházely na řadu „měkčí“ dárky: teplé oblečení, rukavice, čepice a pletené svetry vyrobené na Dopletě. Praktické, potřebné – a často i nevyhnutelné.
Autodráha jako sen: drahá, vzácná a společná zábava
Jeden dárek však vyčníval nad ostatními: autodráha. Toužili po ní kluci i jejich tátové. Problém byl v tom, že šlo o zboží, které bylo pro mnoho rodin finančně mimo dosah – její cena mohla představovat zhruba polovinu průměrného platu. Autodráha se tak stávala symbolem „velkého“ Ježíška, který se nepoštěstí každý rok.
Když ji někdo v ulici nebo ve třídě měl, býval během svátků středem pozornosti. Děti i otcové se scházeli u „bohatšího“ kamaráda a závodilo se celé odpoledne – včetně debat o tom, které autíčko je nejrychlejší a kdo umí projet zatáčku, aniž by vyjel z dráhy.
Co se kdysi nedalo sehnat, dnes připomíná Retro muzeum Praha
Kdo chce tuto dobu vidět na vlastní oči, může zamířit do Retro muzea Praha. K vidění je mimo jiné velká autodráha Ites složená ze 100 dílů, doplněná o desítky dobových autíček československé výroby i jejich originální obaly. Nechybějí modely jako Porsche 917 nebo 911, Škoda Favorit, Mirage, McLaren ani dobové nákladní vozy.
Pro řadu návštěvníků je to připomínka jednoduché pravdy: Vánoce tehdy nebyly o přehlcení věcmi, ale o tom, že i malý dárek mohl znamenat obrovskou radost – zvlášť když byl vzácný.
Vánoce 70. a 80. let
Foto: Alex Hilli
